Chovatelská stanice FCR

Canisterapie

PSÍ TERAPIE = CANISTERAPIE
Canisterapie
má své pozitivní účinky u lidí všech věkových kategorií s bezpočtem druhů fyzického, psychického či sociálního znevýhodnění. Přínos canisterapie může být u každého jedince jiný, základem je však udržet a rozvíjet fyzickou a psychickou kondici jedince. V této části se zaměřím pouze na to, jaký přínos má canisterapie pro seniory ubytované v ústavním zařízení.
Přítomnost zvířat působí příznivě na celkovou spokojenost obyvatel ústavních zařízení a tím usnadňuje lékařské procedury a ošetřovatelskou péči. Proto se chov psů nebo alespoň program pravidelných návštěv dobrovolníků se psy v příslušných zařízeních stal u našich západních sousedů téměř pravidlem.

Konkrétní faktory léčby seniorů v ústavních zařízeních za pomoci zvířat lze podle příručky Zvířata v domovech pro seniory
(1998) obecně rozdělit na:
· psychosociální - zmírnění pocitů osamělosti a společenské izolace, obzvlášť v ústavních zařízeních je zvíře často objektem pro chybějící citové vazby, usnadňuje komunikaci mezi spolubydlícími a personálem, stává se podnětem a předmětem rozhovorů, nabízí smysluplnou činnost v denním programu. Klient přebírá zodpovědnost za jinou živou bytost, což vede ke zvyšování jeho sebevědomí. Zvířata usnadňují zapojování nově příchozích, mírní poruchy přizpůsobení či rezignace na kasárenské prostředí ústavů.[1]
· medicínské - při hlazení zvířete dochází k poklesu krevního tlaku a srdeční činnost se zklidňuje, pravidelný kontakt s ním vede ke snížení spotřeby léků proti bolesti, proti nespavosti a psychofarmak. Pacient se oklikou přes zvíře, které navodí téma rozhovoru, sám otvírá svému terapeutovi.[2]
Ač se to tak na první pohled nemusí zdát, zvířata neznamenají pro personál další pracovní zátěž, ale naopak zřetelnou terapeutickou pomoc - prokazatelně totiž působí proti syndromu "Burn - Out", tedy citovému a pracovnímu vyhoření personálu způsobeného trvalou konfrontací s lidskými nemocemi, psychickým a tělesným úpadkem a smrtí. Zvířata nejsou zatížena těmito vjemy a neustále se setkávají s obyvateli ústavu "v dobré náladě", která se téměř až "nakažlivě" přenáší na personál.
Příručka "Zvířata v domovech pro seniory" (1998) také uvádí pět hlavních směrů příznivého působení zvířat na obyvatele ústavů:
· léčba zaměstnáním - opatrování zvířat, zvířata jako podnět k fotografování, malování a modelování
· skupinová dynamika - rozmluvy o zvířatech, kolektivní uvolnění (smích, pozorování)
· fyzikální léčba - trénink hybnosti při krmení či hlazení, vycházky se psem
· psychoterapie - orientace na přítomnost, prožitek smysluplnosti
· komunikace - kontakty se živou přírodou i pro těžké pacienty

1.1.1 Podmínky pro poskytování canisterapie



Canisterapie
má vytvořená přísná pravidla pro její poskytování tak, aby nemohlo dojít k incidentu mezi člověkem a psem, tedy z hlediska bezpečnosti, a také aby na klienta nebyla přenesena žádná nemoc, tedy z hlediska hygieny. Tato pravidla upravuj řád canisterapeutické zkoušky.
"U společenské činnosti lze úspěšně pomáhat se psy všech ras, pohlaví a velikostí - podmínkou je jen dokonalé chování, povaha a zdraví. Cílem canisterapeutických zkoušek je zjistit, zda je dané zvíře vhodné pro práci v terapii, přičemž musí splňovat všechny základní předpoklady" ( www.anitera.cz ) . Zde jsou stručná pravidla pro canisterapeutického psa a pro canisterapeuta:
· canisterapeutický pes
- má výborný zdravotní stav, je pravidelně očkovaný proti vzteklině a psince, je každé tři měsíce odčervený, na návštěvy chodí čistý, má vyrovnané a klidné chování - k lidem i ostatním zvířatům bez sebemenších známek agresivity, v místnosti nesmí štěkat, nechá se hladit, při návštěvě nesmí volně pobíhat, má dobrou poslušnost a souhru se svým psovodem, vydrží sedět nebo ležet vedle klienta nebo sedět na jeho klíně, nechá se objímat atd.
· canisterapeut
- klient pro něj musí být na prvním místě, canisterapeut se k němu musí chovat taktně, používat vhodnou a přiměřenou komunikaci - individuální přístup, při komunikaci s nevidomým popisuje veškeré dění, při komunikaci s neslyšícím pomalu artikuluje tváří v tvář, při komunikaci s člověkem mentálně handicapovaným používá krátké, jednoduché věty, při komunikaci se seniory neoslovuje babičko, dědečku a netyká. Je nutné dodržet mlčenlivost - veškeré informace o klientech jsou přísně důvěrné a nesmí se dostat ven. Při komunikaci s personálem ústavu neobtěžuje nevhodnými dotazy, nezdržuje od práce, zájem o canisterapii odmění kvalitní odpovědí. Musí být starší 18 let a pejsek starší patnáct měsíců, musí vlastnit protokol o vykonané canisterapeutické zkoušce a certifikát s platností jeden rok. Po jednom roce je nutné opětovné přezkoušení celého canisterapeutického týmu.
Přítomnost canisterapeuta je neodmyslitelnou součástí samotného procesu canisterapie. Právě na něm záleží, jak často a jak pravidelně bude do daného zařízení s pejskem docházet a jak se sám dokáže vyrovnat s psychickou zátěží, kterou tato dobrovolně poskytovaná prospěšná činnost přináší.
"Možná významnější se ale jeví emocionální zkušenost, kdy se canisterapeut
a jeho pes postaví tváří v tvář lidskému neštěstí a bezmoci. A tady se znovu ukázalo, že canisterapie je spíš o lidech než o psech. Pes je zde skutečným ledoborcem a středobodem, ale je to člověk, který se musí vyrovnat s psychickou zátěží, ujistit se o svých motivacích a vzít zodpovědnost za pravidelnost canisterapeutických návštěv" (Freeman, 2005).

Fena Flóra se svým pánem provádí canisterapii se seniory. "Procvičují si paměť tím, že nám řekne, jak se pejsek jmenuje a co všechno umí. Další částí je terapie, při které rozhýbávají končetiny. Musejí například ohnout ruku, aby si mohli psa pohladit, dát mu piškot, už tohle cvičení je motivuje, aby s rukou shýbali, naklonili se,"


S VYUŽITÍM ZVÍŘAT :

Klienti mohou převzít odpovědnost za chov zvířat.
Přítomnost zvířete zlepšuje komunikaci mezi klienty i personálem.
- navozují stav soukromí a respektu.
- klienti se méně soustředí své hendicepi,
soustředí sena budoucnost.
- zvíře nerozlišuje krásu, zdravý. Cítí jen, že ho člověk
miluje.
- obohacuje emotivní složku života.
- zvíře dokáže suplovat nedostatek lásky, i když ji
plně nenahradí.
- v přítomnosti zvířat postupně klesají nároky klientů
na personál.
- chrání se duševní zdraví personálu a zmírňuje
syndrom vyhoření.
- brání frustračnímu stresu a pocitu marné práce.
- SNIŽUJE SE SPOTŘEBA LÉKŮ




2 Canisterapeutické desatero,
(aneb co by měl správný canisterapeut dodržovat)

Pomocné tlapky definovaly 10 zásad, které by měl správný canisterapeut dodržovat:
Před vstupem do zařízení je pes čistý (srst, tlapky) a upravený (v případě nepříznivého počasí nosíme sebou vždy hadřík, ručník na utření) = hygiena psa.
Pes je každoročně komplexně přeočkován (parvoviroza, leptospiroza, psinka, vzteklina…) a minimálně 2x ročně odčervován (doložit očkovacím průkazem) - jen zdravý pes může dobře pracovat.
Canisterapeut se v zařízení přezouvá, je vždy čistě oděn, upraven.
Pes má vždy v zařízení k dispozici misku s vodou.
Doporučení: Uzavření písemné smlouvy se zařízením (datum, čas návštěvy,…). Záleží na vzájemné dohodě.
V zařízení: před první návštěvou se prokáže platným Certifikátem canisterapeutického týmu, Očkovacím průkazem psa. CT tým by měl být označen - psovod tričkem a pes košilkou.
Se psem pracuje canisterapeut pouze tehdy, je-li pes i psovod v optimální fyzické a psychické kondici.
Canisterapeut nikdy nezůstává s klientem při práci o samotě. Trváme na přítomnosti odpovědného personálu a dbáme jejich pokynů.
Canisteapeut od psa neodchází, nenechává ho v žádném případě s klientem, ani s personálem samotného (za svého psa nese zodpovědnost psovod).
Jeví-li pes známky únavy, pes neochotně pracuje (je nervózní, těkavý) canisterapii ihned ukončíme a věnujeme mu prostor pro odpočinek, regeneraci sil, vyběhání na bezpečném místě,…
1. 
Jak canisterapie léčí?

- rozvíjí hrubou a jemnou motoriku,
- podněcuje verbální i neverbální komunikaci
- rozvíjí orientaci v prostoru a čase
- pomáhá při nácviku koncentrace a paměti
- rozvíjí sociální cítění, poznávání a složku citovou
- působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci
- zároveň má velký vliv na psychiku a přispívá k duševní rovnováze a motivaci

[1] "Pro staré lidi umístěné do ústavů, kteří propadají postupně rezignaci a dlouhodobé nečinnosti, znamenají zvířata naplnění jejich neuspokojených potřeb náklonnosti, blízkosti, starostlivosti, důvěry, lásky a radosti" (Zvířata v domovech pro seniory, 1998:12).
[2] Terapie pomocí zvířat se osvědčila při útlumových stavech a při depresích. Jelikož mnoho lidí mělo doma zvíře, lze jejich pomocí posilovat vzpomínky na zážitky s nimi, zlepšovat orientaci, paměť a sebevědomí.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one